Když se rozhodnete usednout za volant, základem je výběr správné autoškoly. Podívejte se, jakými auty disponuje, jaký je jejich přístup. Dávají vám automaticky učebnici, trvají na účasti na teorii? Kvalita teoretické výuky o mnohém napoví. Nabízí jízdy na trenažéru? Pokud ano, raději se jim vyhněte, je to jen snaha jak šetřit na palivech. Také se vyhněte autoškolám, které se vám nesnaží vyjít vstříc s plánováním termínů a chovají se k vám povýšeně. Všichni, i kdo si z běžné školy neseme komplexy, si musíme uvědomit, že tentokrát jsme my ten, kdo je zákazník a s kým by mělo být jednáno s respektem.
Bydlíte na vesnici, na malém městě, anebo ve velkoměstě. Doporučuji se nebát dělat řidičák v co největším městě, ideálně v Praze . Jde o to, že na okrskách a silnicích se můžete naučit jezdit i sami, po zisku řidičského průkazu, navíc provoz na nich bývá menší. Zpočátku pojedete pomalu a nebudete mít odhad na zatáčky a podobně, ale to je jen otázka tréninku. Naopak praxe ve městě vám dá mnohem více. Budete se muset častěji rozjíždět, projedete více křižovatek, setkáte se se semafory, kruhovými odjezdy, střídáním jízdních pruhů. Ideální je také setkat se s tramvajovým provozem. Mnozí lidé z vesnice, ač řídí celý život a velmi dobře, nechávají auta zaparkovaná před městem. Prostě mají strach, i když objektivně není z čeho. Proto doporučuji se rovnou po hlavě vrhnout do vody, po zisku řidičáku vám vše půjde snadno.
Po výběru autoškoly hlavně ke všemu přistupujte s nejvyšší zodpovědností! Auto je skvělé „přibližovadlo“, zpohodlňuje život, ale také může být zabiják, obzvlášť, pokud ho neovládáte. Proto nezanedbejte ani procvičování teoretické části zkoušky. Informace z konce vyhlášky o barvách praporků zřejmě moc často nevyužijte, ale na podstatné se intenzivně zaměřte. Základem jsou samozřejmě křižovatky, nutná je ale také perfektní znalost veškerého trvalého i přenosného značení.
Hodně zdaru na silnicích!