Čaj pijeme již od kolébky, i když v tomto věku je to jen čaj kojenecký. Když vyrosteme, pochutnáváme si na lahodném moku snad každý den. Pití čaje se rozšířilo zejména díky zálibě Britů v tomto nápoji, kdy si pravidelně dávali „čaj o páté“. Postupně se čaj díky různým historickým kličkám dostal až do Evropy, a tím pádem i na náš stůl. Čaj ale znají lidé již více než 5 000 let, proto se řadí mezi nejstarší kultivované rostliny. V dávných dobách to byl nejoblíbenější nápoj císařů, lékařů, Čínských umělců i literátů, kteří ho považovali za lék. A jak je to dnes? Patří čaj také mezi nejoblíbenější mok?
Čajovník je rostlina, která v přírodě roste až do výšky 30 metrů. Pokud se však pěstuje na plantážích, jsou keře čajovníku podstatně nižší, většinou tak okolo jednoho metru, a to proto, aby se z nich dali lépe sklízet tmavě zelené čajové lístky, které jsou nejkvalitnější tehdy, pokud mají k dispozici dostatek vlhka a tepla. Proto se čajovníkům nejlépe daří v tropickém a subtropickém pásu, kde je dostatek srážek. Největší plantáže naleznete v Číně, Indii, na Srí Lance i v Nepálu. Zde všude mají optimální podmínky pro sběr. Chuť čaje vždy ovlivní nejen podnebí a nadmořská výška i půda, ve které čajovník roste, ale také způsob zpracování, míchání, balení, doprava i uskladnění čajových lístků.
Výroba čaje
Čaj sbírají sběrači, což jsou většinou ženy, které lístky sbírají do koše na zádech již od brzkého rána. Tato práce není jednoduchá, po celodenní práci mají ženy v koši až 20 kilogramů lístků, které se musejí nechat následně zavadnout. Při tomto procesu se z lístků samovolně odpařuje voda, a oni jsou pak nejen měkčí a křehčí, ale navíc získají typickou vůni. Zavadlé lístky následně mačká speciální stroj. Klíčovým faktorem je pak fermetace, které určuje, jakou chuť, barvu a vůni bude čaj mít. Pak už zbývá čaj jen řádně vysušit horkým vzduchem, aby neplesnivěl. Nakonec se přetřídí podle velikosti a kvality. Ty největší lístky se prodávají jako čaj sypaný, v sáčcích pak může být méně kvalitní čaj.